It Takes Two – když jeden potřebuje druhého
Gaming
6. 5. 2021
6. 5. 2021 8 min.
Rubriky magazínu
Letošní novinka sbírá jednu chválu za druhou a v hodnocení hráčů na Googlu dosahuje neuvěřitelných 97 %. Z It Takes Two se snadno posadíte na gauč a dlouhé hodiny se nezvednete. Pojďme se mrknout na to, čím si tato akční adventura získává srdce hráčů a zda si je vůbec zaslouží.
S rozhádaným manželským párem nikdy nebyla větší zábava
Manželství mezi dvěma hlavními postavami, Codym a May, skřípe natolik, že se chtějí rozvést. Jejich dcerka Rose si ale nepřeje nic jiného, než aby se rodiče opět usmířili. A tak se jednoho dne rodiče probudí v tělech malých postaviček, se kterými si Rose hrála na šťastnou rodinu.
Nemáte na výběr – chcete být opět sami sebou? Pak se musíte vydat na dobrodružnou (a snad i terapeutickou) cestu, na které se učíte spolupracovat. Vzhledem k tomu, že klíčem hry je spolupráce dvou lidí, milovníci single-playerovek si tu na své nepřijdou. Sami si hru totiž nezahrajete (více o multiplayeru si povíme níže).
Nejedná se ale o multiplayer ve stylu Super Mario Odyssey od Nintenda, kde jeden z páru hraje druhé housle a Mario odvede veškerou práci. Právě naopak! V It Takes Two jste odkázáni jeden na druhého. Každý hráč hraje za svou plnohodnotnou postavu, přičemž oba mají jiné schopnosti.
Ty se ale perfektně doplňují a abyste se ve hře posunuli dál, musíte se naučit spolu vycházet, komunikovat a vzájemně si pomáhat. Jednou kamarádovi uvolníte cestu vy, podruhé vám k cíli pomůže on. Mechanika spolupráce se opravdu povedla a podle mě se jedná o trefu do černého, která má lví podíl na úspěšnosti hry.
Jednou z vás je kladivo, jindy kouzelník nebo nepřítel veverek
V It Takes Two rozhodně nečekejte, že si na začátku ozkoušíte základní techniky a vystačíte si s nimi do konce hry. V každé části hry má vaše postava jiné schopnosti, ke kterým se také vážou trochu jiné herní mechaniky. Kromě toho, že se musíte seznámit s těmi svými, se také musíte sžít s těmi, které získal druhý hráč.
Ve hře vás tak neustále čeká něco nového a udržuje vaše napětí a pozornost, protože nevíte, s čím hra přijde příště. Sama jsem It Takes Two uvítala s nadšením, protože mám pocit, že pořádných her pro více hráčů zkrátka není nikdy dost.
Kromě skvěle propracovaného multiplayeru je hra také výbornou zábavou, která místy hraničí se šíleností. Například tu je terapeutická kniha s mexickým přízvukem a nepřeberným množstvím rad a tipů, která se snaží slepit vaše manželství. Hračky, které jste milovali, se vám postaví do cesty, a staré nářadí a přístroje, které jste zamkli do kůlny jako starou veteš, se vám budou snažit pomstít.
Cesta za „svým já“ tak dostává hlubší rozměr a na pozadí roztomilé adventury tak můžete sledovat propracovaný příběh. Grafika i herní svět na mě působil absolutně magicky.
Ať už se jedná o oživlý vysavač, polštářovou pevnost, nebo staré zastrčené figurky, It Takes Two vám nabídne neskutečné množství detailů a drobností. S většinou z nich navíc můžete interagovat. Nebojte se proto vyskočit, zaklepat či zatáhnout za cokoli, na co narazíte.
Příběh vás nicméně vede určitým směrem a některá rozhodnutí zkrátka neovlivníte. Možná jsem zbytečná citlivka, ale určitou část příběhu bych raději přeskočila. To je ale jedna z mála výhrad, které k It Takes Two mám.
K It Takes Two se budete rádi vracet
It Takes Two má celkem 9 „kapitol“ a platí, že co kapitola, to jiné prostředí a jiné schopnosti. Příběh každé z kapitol v základu trvá něco přes hodinu, celkem vám samotný příběh zabere cca 10-15 hodin.
Ale… V It Takes Two je celkem 25 miniher, na které narazíte v průběhu hry. V podstatě se jedná o souboj mezi May a Codym, kdy se snažíte porazit jeden druhého (třeba přetlačováním nebo tím, kdo sestřelí víc terčů).
Žádné body za to nedostanete, jedná se o pouhou zábavu navíc. Nemusíte se u nich zastavovat, pokud se nemůžete dočkat další části příběhu. Ke všem minihrám, které postupně odemknete, se dostanete z herního menu. Máte tak přehled o tom, jestli jste je odhalili všechny, a můžete je hrát ještě dlouho poté, co naskočí titulky na konci příběhu.
Jediná škoda je, že v některých hrách má každý trochu jinou roli. Ocenila bych, kdyby se role daly vyměnit (ale vzhledem k tomu, že tu nehoníte skóre, si můžete prostě na chvíli prohodit ovladač).
Vzhledem k povaze příběhu a nádherně zpracovanému prostředí, ve kterém je neustále co objevovat, se ve hře dá opravdu „vyblbnout“ a k minihrám se můžete ještě mnohokrát vracet. Pokud jste výbušné povahy nebo neradi prohráváte, doporučuji k minihrám přistupovat opatrně a s rozmyslem – především v případě, že hrajete s temperamentní polovičkou.
Jak je na tom multiplayer aneb hrajeme online i na gauči
It Takes Two je v první řadě multiplayer . Nejjednodušší řešení je, když hru chcete hrát doma na gauči. Každý z dvojice ovládá svou postavu pomocí vlastního ovladače a hru ze svého pohledu sledujete na split-screenu (tak jsme také hru testovali).
Druhou možností je hraní online. It takes two neumožňuje crossplay, takže si hru nezahrajete napříč platformami, můžete ji hrát ale napříč generacemi stejné konzole (takže například hráč na PS5 může pařit s hráčem, který má PS4).
Narozdíl od hraní na společném gauči tu ale budete potřebovat službu PS Plus. Jakmile jeden z vás hru vlastní, stačí, když svému parťákovi nasdílíte pozvánku. Ten si mezitím musí stáhnout aplikaci Friend’s Pass z oficiálního obchodu PlayStation Store (případně jiného podle platformy, na které hrajete) a zadarmo se k vám připojí.
Hru vždy můžete nasdílet jen jednomu hráči. Když na vás pak ale nebude mít čas nebo si chcete zahrát s více kamarády zvlášť, jednoduše k hraní příště pozvete někoho jiného a klidně můžete pokračovat tam, kde jste s předchozím hráčem přestali, což mi přijde jako super tah.
Co se vyplatí vědět: I když hrajete online, obrazovka se vám stejně rozdělí na split-screen, takže máte pocit, jako byste hráli vedle sebe. Ve hře se často hodí vidět věci z pohledu toho druhého, občas mi ale přišlo, že si tím některé situace značně ulehčujeme.
Myslím si, že by bylo fajn, kdyby se funkce split-screenu dala vypnout.
Bylo by to trochu těžší, napínavější a možná ještě větší dobrodružství, které by nutnost vzájemné komunikace posunulo ještě o stupeň dál (ačkoli je mi jasné, že by takové úpravy byly hůře proveditelné při lokálním multiplayeru).
Závěrečné shrnutí
It Takes Two mě donutilo zamyslet se nad tím, jaká je to škoda, že podobných co-op her nevychází víc. Nejen že je to skvělá zábava a trávení času ve dvou, ale nutnost kooperace a fakt, že jste závislí jeden na druhém, otevírá zcela nový způsob hraní.
Ačkoli bych zprvu řekla, že je hra skutečně pro celou rodinu (už jen proto, že má úchvatně roztomilou grafiku i celé herní prostředí), určité části hry bych úplně nedoporučila dětským očím. It Takes Two navíc nemá českou lokalizaci, takže jí bez znalosti cizího jazyka nebudou všichni členové rodiny rozumět.
Bezesporu se ale jedná o dobrodružnou jízdu, u které nadšeně strávíte pár večerů.
Klady
- Roztomilý svět s řadou promyšlených detailů
- Super zábava ve dvou
- Hra vyžaduje (vyváženou!) kooperaci obou hráčů, bez toho se dál prostě nedostanete. Díky tomu se ještě lépe poznáte a naučíte se společně pracovat
- Spousta miniher, ke kterým se můžete vracet i mimo herní příběh
- Zajímavá zápletka
- Díky změnám schopností hra není repetitivní
- K tomu přispívá i neustálá změna žánru a podoby hry, z 3D adventury se tak lehce stane 2D skákačka
Zápory
- Sami si It Takes Two nezahrajete a hra nemá ani systém matchmakingu (což je ale možná dobře, protože hra závisí na úzké spolupráci – a to jde lépe s někým, koho už znáte)
- Pro hraní online potřebujete placený program PS Plus
- Hra nemá českou lokalizaci
- Hra má jen jednu obtížnost